Krátce po svém založení v roce 1997 se Viridian stal fenoménem, který v rámci republiky neměl a dodnes nemá obdoby. Nejen proto, že byl průkopníkem v rámci výtvarných kurzů pro dospělé, ale hlavně proto, že se zde scházeli také známí malíři, kteří jsou dnes pro nás všechny legendami – mezi velké příznivce Viridianu patřily i takové osobnosti, jako Zdeněk Miler, Lubomír Procházka, Josef Drha, Ludvík Kunc nebo Vojtěch Petráš. Alespoň některé z jejich výroků uvádíme:
Krátce po svém založení v roce 1997 se Viridian stal fenoménem, který v rámci republiky neměl a dodnes nemá obdoby. Nejen proto, že byl průkopníkem v rámci výtvarných kurzů pro dospělé, ale hlavně proto, že se zde scházeli také známí malíři, kteří jsou dnes pro nás všechny legendami – mezi velké příznivce Viridianu patřily i takové osobnosti, jako Zdeněk Miler, Lubomír Procházka, Josef Drha, Ludvík Kunc nebo Vojtěch Petráš. Alespoň některé z jejich výroků uvádíme:Zdeněk Miler – autor světoznámého Krtečka,
byl velikým fanouškem Viridianu. Dokonce se chtěl zúčastnit i Mobilní výstavy Viridianu – průvodu malířů s obrazy, nakonec se ale ze zdravotních důvodů do Ostravy nemohl dostavit. Na Masarykově náměstí jsme pro něj nechali členům průvodu podepisovat stuhu s nápisem „Máme Vás rádi, pane Milere!, kterou jsme mu předali. O Mobilní výstavě Viridianu v roce 2008, které se chtěl zúčastnit, Zdeněk Miler řekl:
„…. Mně se moc líbí, když lidi dělaj veselý a krásný věci. A vy s těmi veselými věcmi ještě ukážete spoustu krásy, co lidi uměj.
To už je kumšt na druhou!
Moc mi pozdravuj všechny Viridiaňáky a vzkaž jim, že na příští mobilní výstavu už určitě přijedu! Už mně to doktoři nezakážou!“
Ludvík Kunc, malíř, spisovatel a zoolog
v rozhovoru pro televizi:
…Já jsem se nesetkal s výtvarníky, kteří by projevili takové nadšení a znovu a znovu jsem obdivoval ten obrovský zájem účastníků, kteří sem jezdí zdaleka a mají už někteří své roky…tak přesto bych řekl takový plamen strhne člověka taky. Takže já z toho mám pokaždé veliké obohacení, kdykoliv sem jdu a těším se na každou situaci, kdy tady můžu třeba nejenom malovat, ale můžu třeba jen mluvit…
Josef Drha, malíř a grafik
(o malování velkoplošných obrazů pro nemocnice a ústavy)
(k Elen Thiemlové) „…Ty máš obrovskou odvahu pouštět se do takových projektů, jenže máš kolem sebe tolik skvělých lidí, že se o Tebe nebojím …“
Vojtěch Petráš, malíř Moravského Betléma:
„Já jsem si myslel, že tady na Štramberk dojedou zas nějací čmárálci. Ale ti vaši lidé opravdu umí, vždyť oni umí nakreslit v perspektivě i tu střechu na Trůbě, a ta je sakra těžká!“
Lubomír Procházka, malíř a operní zpěvák
„ATELIÉR VIRIDIAN JE DRAHOKAM, KTERÝ VZNIKL Z LÁSKY K UMĚNÍ A LIDSKÉ IMAGINACE.
OBRUŠUJE SE S KAŽDÝM NOVÝM ČLENEM A S KAŽDÝM NOVÝM ČLENEM ZÁŘÍ VÍCE A VÍCE.
PROZÁŘIL UŽ SPOUSTU SRDCÍ A JEHO ZÁŘE DOSAHUJE AŽ DALEKO ZA HRANICE NAŠÍ ZEMĚ.
ATELIÉR VIRIDIAN JE JAKO KRÁSNÁ STAVBA, JEJÍŽ CIHLY TVOŘÍ TISÍCE OBRÁZKŮ A OBRAZŮ, KTERÉ ZDE VZNIKLY.
TA STAVBA JE TU PRO VŠECHNY, KDOKOLIV MŮŽE PŘIJÍT A KOCHAT SE, NASÁT NÁDHERNOU INSPIRACI, KTERÁ ZDE VŠUDE PRÝŠTÍ V IMAGINÁRNÍCH ZDECH, A PAK SE PODÍLET NA STAVBĚ S OSTATNÍMI.
ATELIÉR VIRIDIAN MÁ PEVNÉ ZÁKLADY, KTERÉ SAHAJÍ AŽ DO HLUBOKÉ MINULOSTI, KDY JEŠTĚ UMĚNÍ BYLO UMĚNÍM A ŘEMESLO BYLO OTÁZKOU CTI.
JSEM ŠTASTNÝ, ŽE JSEM SE MOHL K BUDOVÁNÍ KRÁSNÉHO DOMU VIRIDIANU PŘIPOJIT.
BĚŽ KAM CHCEŠ, TU KRÁSU, POHODU A SKVĚLOU PARTU JINDE NENAJDEŠ!“
Jana Schlossarková, spisovatelka:
Jana Schlossarková, dnes již dlouholetá členka Viridianu, se k nám do kurzu kresby a malby přihlásila ze zcela svérázných důvodů. Váže se k tomu hezká historka, o kterou se s vámi rádi podělíme. Paní Jana se přišla podívat na vernisáž, vyhledala si Elen Thiemlovou a řekla jí: „Paní Thiemlová, vy jste někde v novinách říkala, že naučíte kreslit a malovat každého. Tak já se k vám přihlásím do kurzu, abych vám dokázala, že mě kreslit ani malovat nenaučíte, protože mi to nikdy nešlo a učitelé mi říkali, že mám hrozné i písmo.“
Na to jí Elen odpověděla:“ Paní Schlossarková, jestli se k nám přihlásíte do kurzu, tak vás naučím kreslit i malovat tak, že si budete své knížky sama ilustrovat.“
Na to se paní Jana rozesmála na celé kolo: „Tož větší blbost jsem ještě neslyšela, knížky si nikdy ilustrovat nebudu! A do kurzu se přihlásím, abych vám dokázala, že mě kreslit nenaučíte!“
To bylo v roce 2011 a od té doby už paní Jana ilustrovala čtyři své knihy.
A ještě stihla napsat i krásnou báseň o Viridianu, kterou publikovala v knize Toulky nejen Hlučínskem (2016):
A jak se cítí ve Viridianu samotní Viridiaňáci? To lze asi nejlépe vytušit z nápisů na těchto dvou lahví vína, které vlastnoručně vytvořili 🙂 :
